Rozbor vody

Přehled ukazatelů a typů limitů

Vycházíme z hygienických požadavků na zdravotní nezávadnost a čistotu pitné vody. Ty jsou uvedené v platné vyhlášce č. 252/2004 Sb. pro pitnou vodu a jedná se o hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů. Vyhláška také upravuje požadavky na pitnou a teplou vodu. Hygienické limity mají několik stupňů – nejvyšší mezní hodnoty, mezní hodnoty a doporučené
hodnoty, které nám pomáhají rozlišit zdravotní ukazatele. Překročením nejvyšší mezní hodnoty existuje výrazné riziko při použití této vody jako pitné. Mezní hodnoty vody a jejich překročení pro nás obvykle nepředstavují akutní zdravotní problém.
Doporučené hodnoty jsou nezávazné hodnoty ukazatelů jakosti pitné vody, které stanoví minimální žádoucí nebo přijatelnou koncentraci dané látky, nebo optimální rozmezí koncentrace dané látky.

Mikrobiologický rozbor pitné vody

Zaměřuje se především na sledování všeobecného bakteriálního znečištění a na sledování bakterií indikující znečištění střevního (fekálního) původu. V tomto rozboru jsou sledovány konkrétní druhy bakterií. Jmenovitě Escherichia coli, koliformní bakterie, Enterokoky a Clostridium perfringens.

Escherichia coli – přítomná v odpadních vodách a fekáliích teplokrevných živočichů a člověka. V současné době nejlepší indikátor fekálního znečištění.

Koliformní bakterie – neškodné, saprofytické bakterie, které osidlují střevní trakt, ale žijí běžně i v půdě. Výjimečně se mezi nimi vyskytují patogenní kmeny, které tvoří toxiny, mohou proniknout do tkání a způsobit přímo ohrožení zdraví. Dnes jsou považovány víceméně za indikátor účinnosti úpravy a dezinfekce vody, sekundární kontaminace či vysokého obsahu živin v upravené vodě.

Clostridium perfringens – nachází se ve fekáliích a odpadních vodách, jedná se o běžnou součást střevní flóry teplokrevných zvířat a člověka.

Počty kolonií při 22ºC a počty kolonií při 36ºC
Jedná se o všudypřítomné bakterie, které se množí ve vodě za vhodných podmínek. Na jejich množení má vliv velký počet faktorů, např. doba zdržení vody v síti a s ní související faktory, jako je vyšší teplota vody, rychlost proudění vody nebo druh dezinfekčního prostředku.

Přehled mikrobiologických ukazatelů a jejich limitů

Chemická analýza parametrů pitné vody

Ve zkráceném rozboru pitné vody se zkoumají následující parametry:

pH vody – nemá přímý vliv na zdraví, ale je velmi důležitým provozním parametrem, protože ovlivňuje funkci mnoha chemických, fyzikálně-chemických a biologických procesů při úpravě vody. Má vliv na korozivitu vody a účinnost dezinfekce. Nižší hodnoty bývají typické pro měkké a málo mineralizované vody. Vyšší hodnoty jsou typické pro vodu tvrdou. Mezní hodnota 6,5-9,5

Barva a zákal – představují indikační údaj a jejich zvýšená hodnota poukazuje na přítomnost látek, které zbarvení vody nebo zákal způsobují (může to být např. mangan nebo železo).  Barva mezní hodnota max.20 / Zákal mezní hodnota max. 5

Chemická spotřeba kyslíku manganistanem – přímý zdravotní dopad nelze určit, tento parametr představuje souhrnný obsah látek (většinou organických), které se oxidují za daných podmínek. Vyšší hodnota tohoto parametru může nepřímo negativně ovlivňovat účinnost dezinfekce a podporovat pomnožování bakterií. Mezní hodnota max. 3mg/l

Amonné ionty – působí jako ne zcela spolehlivý indikátor fekálního znečištění. V koncentracích ve vodě obvyklých jsou prakticky netoxické, ale mohou snížit účinnost dezinfekce, vést k tvorbě dusitanů v potrubí, nebo můžou být příčinou pachových a chuťových problémů ve vodě. Mezní hodnota max. 0,5 mg/l

Dusičnany a dusitany – dusičnany jsou v množství jednotek mg/l přirozenou součástí přírodních vod, jejich obsah však bývá zvýšen v důsledku lidské činnosti (nejčastěji hnojení půd dusíkatými hnojivy). Jejich nebezpečí spočívá v tom, že se v zažívacím traktu redukují na toxické dusitany. Ty spolu s aminy z potravy tvoří karcinogenní N-nitrosoaminy. Dusitany:  Mezní hodnota max. 0,5mg/l. Dusičnany: Nejvyšší mezní hodnota max. 50 mg/l

Chloridy – jsou přirozenou součástí vod, jejich obsah může být zvýšen ve zdroji vody v důsledku zimního solení komunikací nebo průsakem odpadní vody. Vyšší obsah chloridů může nepříznivě ovlivnit chuť a korozivní účinek vody. Zdravotní dopad není zásadní, projeví se jen v rámci celkově zvýšené mineralizace vody. Mezní hodnota max. 100mg/l

Železo – je běžnou součástí přírodních vod, ale jeho obsah v pitné vodě může způsobovat také koroze potrubí. Vyšší koncentrace (od 0,3 mg/l) může negativně ovlivnit vjemové pocity (např. svíravá chuť, žlutavá barva, rezavý sediment), barvit prádlo nebo vyvolávat zákal. Mezní hodnota max.0,2 mg/l.

Mangan – při zvýšeném výskytu vytváří „mastné skvrny“ na povrchu vody, může vytvářet i skvrny při praní prádla. Jeho přítomnost ve vodě většinou doprovází zvýšený výskyt železa. Mangan má negativní dopad na chuť a zabarvení vody. Mezní hodnota max.0,05 mg/l.

Chlor – chlór přidáváme, abychom zabránili množení zárodků bakterií ve vodovodní síti. Chlor je také potravním konzervačním prostředkem a zaručuje uchování kvality vody dodávané spotřebitelům z hlediska zdravotní nezávadnosti. Mezní hodnota max.0,3 mg/l.

Hliník – v případě výskytu hliníku ve vodě může ovlivnit barvu vody, není akutně toxický. Původ hliníku může být přírodního původu – vyluhováním z půd a podloží. Mezní hodnota max. 0,2 mg/l.

Vápník a hořčík – jsou stopové prvky organismu prospěšné v určitém množství, preventivně působí na kardiovaskulární onemocnění. Vápník Doporučená hodnota min. 100mg/l. Hořčík Doporučená hodnota min. 30 mg/l